Krašov

Kamarádka zorganizovala splutí Berounky v úseku Liblín - Roztoky u Křivoklátu. Na vodě jsem nebyla už dva roky, na Berounce ( s plavidlem) asi dvacet let. Pohledem do mapy jsem zjistila, že by mě po cestě zajímalo kde co. Buď proto, že jsme tam ještě nebyla nebo proto, že už vím, že je tam hezky. Namátkou Libštejn, Krašov, Skryje, Týřov, Týřovické skály a vodopády, několik mlýnů po cestě. Když ale jedete s bandou lidí , kteří ...jak to říct...nejsou raní ptáčata, dojde na cestovní kompromisy. Nakonec to bylo alespoň jedno místo nové a jedno staré a jsem spokojená.

Krašov touží být navštěvován vodáky - stojí přímo nad řekou, v zátočině, kde pohodlně přirazíte ke břehu a přivážete loď. Nahoru vede docela pohodlná cesta. Krašov je volně přístupná zřícenina nevelkého hrádku založeného královým věrným mužem Jetřichem Hroznatou někdy mezi lety 1230 a 1232. Od počátku byl kamený, osazený vojenskou posádkou k ochraně nedalekého královského Týřova. Věrnost králi se vůbec v téhle rodině nosila - při králi zůstal jak Jetřichův synovec a dědic Krašova Sezema, tak Jetřichův strýc (blahoslavený) Hroznata i Hroznatův otec Sezema, který byl číšníkem královny Judity. Prostě jen ti nejvěrnější mohli budovat kamené hrady.

U Jetřichova strýce ještě zůstaňme - že jste neslyšeli o blahoslaveném Hroznatovi? No, mě tento zástupce českého nebe také zůstával dlouho utajen, vlastně až do mé návštěvy teleského kláštera, který založil. Hroznata byl vzdělaný šlechtic, diplomat, křižák a králův přítel. Je také prvním doloženým českým šlechticem, který vlastním jménem vydal listinu - už ne jen král či biskup, ale i sebevědomý dvořan. Hroznata kolonizoval západní pohraničí, vlastnil rozsáhlé državy a vedl si ekonomicky zdatně. Byl tak dobrý hospodář, že ho to stálo krk.

Po smrti ženy a syna založil klášter v Teplé, která byla tržní a celní osadou na důležité zemské stezce. Vůbec Hroznatovo počínání bylo trnem v oku sousedním chebským a tak (prý lupiči) unesli Hroznatu, drželi ho v pevném hradu a požadovali za něj nehorázné výkupné. Dobrý hospodář Hroznata zakázal řeholníkům ekonomicky zruinovat klášter a za pár dní zemřel hlady. Mniši vykoupili alespoň jeho tělo. Byl to prostě chlap, který razil heslo, že s teroristy se nevyjednává.

Toliko z místa poprvé navštíveného ( Krašov). Pak mé srdce potěšilo i místo znovunavštívené - kemp nad jezem ve Zvíkovci. Docela obyčejné místo plné vos, ale jezdila jsem tam s rodiči dlouhá léta na podnikové dovolené, když ještě areál patřil ROH, bylo v něm spousta chatiček a dětského smíchu. Buclaté kuchařky dělaly snad nejlepší kakaovo-tvarohové řezy na světě. Jo a dostala jsem tu první velkou pusu. Chatičky vzala voda nejméně dvou povodní, ale zděná reatuarace dokonce i brouzdálko stojí dál a nábytek na terase mě snad ještě pamatuje jako malou holčičku. Dala jsem si oběd, zamáčkla slzu, přetáhli jsme lodě a jelo se dál.