Čtyři dohody rytíře de Charny

Myslíte si, že celou tu romantiku středověkého rytíře má na svědomí až takový Walter Scott? Chyba lávky. Kamarád mi půjčil Knihu o rytířství, dobové dílo ze 14. století, která má čtenáři přinést poučení o rytířském řádu. Ne o nějakém konkrétním. Autor chápe rytířství jako svého druhu zřízení - vedle řádu manželského, řeholního či kněžského. "Pokud však jde o rytířský řád, lze skutečně říci a prokázat, že nejnebezpečnějším pro duši i tělo a že je v něm třeba zachovávat čistší svědomí než v kterémkoli jiném řádu na tomto světě." A proto sepsal on (nebo snad až jeho syn) rady, jak kráčet po této cestě správně a se ctí. A to je teprve romantika. I když musím prozradit, milé paní dívky, že stojíme až za hranou zájmu. Leč každý z nás svádí denně své velké či malé bitvy, proto se poučení pana de Charny hodí pro všechna pohlaví.

Historické okénko na úvod: Geoffroi de Charny byl až třetím synem svého otce (*1306), přesto se v životě vyznamenal. Jeho dědečkem byl Jean de Joiville, životopisec svatého Ludvíka, se kterým plul během křížové výpravy až do Egypta. Ani Geoffroi neseděl doma na zadku a s jinou křížovou výpravou si dobře vedl při obléhání Smyrny. Král ho odměnil držením královské standardy Oriflame (ano, není to jen značka kosmetiky), úkolem chránit severní hranici Francie a dobýt zpět Calais. Byla to doba stoleté války, křížových výprav, doba hrdinství, pokory a víry. Geoffroi de Charny je také prvním doloženým držitelem Turínského plátna. Padl v bitvě u Poitiers (1356), kdy do posledního dechu bránil v bojové vřavě Oriflame. Kniha je unikátní tím, že tu máme v českém překladu výpověď rytíře o rytířství. Je to pohled zevnitř. Pohled někoho, kdo žil těmito ideály celý svůj život.

V čem je rytířství těžké? "Když chtějí spát, musí bdít, když chtějí jíst, musí se postit, a když mají žízeň, často není co pít, a když si chtějí odpočinout, musí se namáhat celou noc, a když chtějí být v bezpečí před nebezpečím, obklíčí je velké hrůzy, a když chtějí porazit své nepřátele, někdy mohou být poraženi nebo zabit či zajati a zraněni a těžce se pak zotavují."

V kontextu své doby kniha obsahuje četné pasáže věnované víře a Bohu. Rytíř má spoléhat na jeho vedení a v boji myslet víc na spásu své duše než na kořist: "Neměl by ses starat o shromažďování velkého bohatství, neboť čím více světských statků člověk získá, s o to menší ochotou pak umírá." Smrt je v tomto povolání velmi pravděpodobný výsledek, rozum nám velí držet se zpátky a proto "příliš mnoho dobrého rozumu mladým mužům na počátku jejich kariéry ve zbrani nesluší."

Rozsahem nevelké dílo je myšlenkově hutné, jedno seberozvojové motto střídá druhé. Jeden odstavec za všechny? "Buďte pokorní ke svým přátelům, hrdí a odvážní vůči svým nepřátelům, laskaví a milosrdní vůči těm, kteří potřebují pomoc, příjemní a vlídní vůči všem ostatním. Miluj své přátele a služ jim, nenáviď své nepřátele a škoď jim. Odpočívej se svými přáteli a napni všechny své síly proti svým nepřátelům. Své podniky bys měl plánovat obezřetně a měl bys je směle uskutečňovat."

Jak jsem četla stránku za stránkou, začala mi vyskakovat určitá podobnost se Čtyřmi dohodami Miguela Ruize. Co na tom, že kulturně se Čtyři dohody tváří jako prastará středoamerická moudrost, tj. jsme úplně jinde v místě i čase? (stejně je to převlečená transakční analýza, která se svezla na oblibě knih Carlose Castanedy). On ten život je prostě pořád stejný -udržet si pozitivní myšlení, činorodost, důvěru v záměr.

Výpisky z Knihy o rytířství jsem tedy rozhodila tematicky na čtyři hromádky. Tři dohod se obsahově kryjí s těmi toltéckými. Čtvrtá se týká poučení o vzhledu a lásce, bez které to v rytířské kultuře nejde. 

1. Nehřeš slovem ("Miř slovem přesně") aneb i slovo je zbraň

Slovo mají moc tvořit i bořit vztahy mezi lidmi, důvěru i sebedůvěru. Musíme s nimi zacházet obezřetně. De Charny na to nejde až tak psychologicky, spíš se zaměřuje na pravidla společenské konverzace.

"Především se vyhýbej hádkám, neboť hádka s někým sobě rovným je nebezpečná, hádka s někým výše postaveným je vyslovená špatnost a hádka s někým níže postaveným je nízká podlost, avšak hádka s hlupákem nebo opilcem je ještě ohavnější věc."

"Dávej pozor, abys příliš nemluvil, protože při přílišném mluvení určitě řekneš něco hloupého. Kupříkladu hloupí neumějí mlčet a moudří umějí mlčet až do doby, dokud není čas promluvit."

"Zdržte se napomínání hlupáků, protože tím jen ztrácíte čas a oni vás zato budou nenávidět. Napomínejte jenom moudré, kteří vás za to budou mít ještě raději."

2. Neber si nic osobně

Tato dohoda u Ruize míří k tomu, že člověk by se neměl hroutit ze špatných soudů o sobě, ani zpychnout z chvály. To, co o nás druzí říkají, vypovídá více o nich samých a může být i skrytou manipulací. De Charny se zabývá jednak vrtkavou Štěstěnou, jednak tím, že vše co máme nebo dokážeme, je jen z Boží milosti. Máme být proto za všechny dary vděční a ne si myslet, že to my jsme tak dobří. Dnes na vrcholu a zítra v prachu. Úspěch ani prohru si nelze brát osobně.

"Tam, kde je povýšenost, vládne hněv a všechny druhy pošetilosti. A tam, kde je pokora, vládne zdravý rozum a štěstí. A měl bys vědět, že z domýšlivosti vyrůstá mnoho větví, z nichž pochází mnoho zla. Je ho tolik, že může způsobit ztrátu duše i těla, cti i bohatství."

"Kdo stoupá výš než by měl, padá níž, než by chtěl."

"Tito lidé, které náš Pán ze své milosti obdařil tolika dary, neměli tvrdit, ani si myslet, ani věřit, že některá ze ctností, pro které jsou tolik milováni, chváleni a ctěni, pochází v žádném případě z nich samých. Proto by o sobě nikdo neměl mít příliš vysoké mínění, ani by neměl očekávat příliš mnoho chvály, ani by jí neměl přikládat příliš velkou váhu, neboť dobra a pocty tohoto světa nejsou jisté a stálé, ledaže by se to líbilo Bohu, který tato dobrodiní uděluje."

3. Vždy dělej vše, jak nejlépe dovedeš

Výsledek našeho snažení není vždycky dokonalý. Ne všechno se povede. Nejsme dokonalí, nebo okolnosti nepřály. Nevadí. Hlavní je dát tomu vždycky maximum za sebe.

"Člověk může chtít být moudrý a selhat, může chtít být statečný a selhat, může toužit po bohatství a moci a selhat u toho. Nikdo by se ale neměl vymlouvat na to, že nemůže být člověkem váženým a věrným, má-li k tomu vůli... To nejlepší, čeho lze dosáhnout, je být člověkem dobrým."

"Vpravdě je krásné konat velké skutky, neboť ti, kdo se povznesou k velkému úspěchu, se jím právem nemohou unavit ani nasytit. Čím více tedy dosáhnou, tím méně se cítí být úspěšnými... A z konání těchto skutků plyne velké dobro, neboť čím více toho člověk vykoná, tím méně je na sebe pyšný a stále se mu zdá, že vykonal málo a ještě mnoho zbývá vykonat."

"Nikdy si nepřipouštěj myšlenku, že bys mohl být poražen, ale buď silného srdce pevný a sebevědomý, vždy očekávej vítězství, nikoli porážku, ať už jsi na vrcholu, nebo naopak, neboť ať už je situace jakákoli, vždy se ti bude dařit dobře díky silným nadějím, které v sobě pěstuješ. Měl bys tedy být vždy a za všech okolností odhodlán udělat, co je v tvých silách."

4. Oblékej se slušně a miluj tajně

Rychlý pohled na zdrženlivé chování a dress code 1. poloviny 14. století :-) Žádné líbání na veřejnosti!

"Není důvod, proč by nemělo a nemohlo být vhodné, aby mladí lidé za všech okolností, ať už doma nebo na poli, byli oblečeni slušně, upraveně, elegantně, s náležitou zdrženlivostí a s přitažlivými věcmi... Avšak někteří jsou oblečeni tak neslušně, že to, za co by se měl každý nejvíce stydět, ukazují neustále všem těm, kdo se chtějí dívat, neboť se nemohou zdržet toho, aby neukazovali svá pozadí tomu, kdo je chce vidět... A když si chtějí sednout, nestačí se zahalit ani zpředu, ani zezadu, a necítí stud ukazovat to, co by mělo způsobovat stud nejvyšší. A co víc, nestačí jim být takový, jak je Bůh stvořil. Nejsou spokojeni sami se sebou s takovými, jací jsou, ale opásají se a stahují kolem středu svého těla, jak se snaží popřít existenci břich. Chtějí předstírat, že je nemají a nikdy neměli, ačkoliv každý ví, že opak je pravdou."

"Urozeným dámám a slečnám je třeba přenechat bohaté ozdoby, jejichž nošení jim sluší mnohem víc než mužům."

"Co se týče krásy, ta brzy vybledne a zmizí, a proto náš Pán uděluje krásu nehodným, aby jí ti vhodní nepřikládali příliš velký význam."  

"Mimo jiné milujte svou dámu opravdově a čestně, neboť to je ten správný stav pro ty, kdož chtějí dosáhnout cti. Dbejte však na to, aby vaše láska a milování byly tak vroucné, aby si každý z vás mohl zachovat svou vlastní čest a dobré postavení, a abyste mohli střežit čest své paní nade vše ostatní a abyste mohli tajit i lásku samotnou a všechny výhody a čestné odměny, které vám z ní plynou. Nikdy byste se tedy neměli chlubit svou láskou způsobem, který by přitahovala pozornost ostatních. A měli bychom s jistotou vědět, že pečlivě utajovaná láska je ze všech nejtrvalejší a nejopravdovější."

Závěrečná rada, která už nepotřebuje další komentář:

"A chceš-li i nadále dosahovat velkých činů, namáhej se, chop se zbraně, bojuj, jak se patří, kráčej všude po zemi i po moři, projdi mnoho různých zemí, aniž by ses bál jakéhokoli nebezpečí, a aniž bys šetřil své ubohé tělo, které bys měl považovat jen za málo důležité, a starej se jen o svou duši a o to, abys žil čestným životem."