Dáma a jednorožec

Jestli máte děti, možná jsme v minulých letech neunikli animovanému filmu Já padouch 3. Holčička Agnes touží spatřit jednorožce, ale naláká jen kůzle s jedním zlomeným růžkem. Ne, že by jí to vadilo – je nadšená! A prokazuje lepší znalosti bestiáře, než jsem měla já. Středověký jednorožec totiž až zhruba do 15. století není (většinou) kůň s rohem. Je to zvíře menší, má zpravidla rozdělená kopyta, kozí bradku a ocas trochu jako lev. Pojďme se na něj podívat.

Středověké bestiáře vycházejí z řeckého spisu z 2. století Physiologus, který byl už kolem r. 400 n.l. přeložen do latiny a v křesťanské Evropě byl velmi populární. Popisoval známá i neznámá zvířata a pozdější překlady přidaly ke zvířecí symbolice kromě mytologického i biblický kontext. Ve své dvacáté šesté kapitole podává Physiologus zprávu o jednorožci:

Physiologus dicit unicornem hanc habere naturam: pusillum animal est, simile haedo, acerrimum nimis, unam cornu habens in medio capite. Et nullus omnino uenator eum capere potest; sed hoc argumento eum capiunt: puellam uirginem ducunt in illum locum ubi moratur, et dimittunt eam in siluam solam; At ille uero, mox ut uiderit eam, salit in sinum uirginis, et complectitur eam, et sic comprehenditur, et exhibetur in palatio regis.

Volně přeloženo: "Přírodovědec říká, že jednorožec je v přírodě takový: je to malé zvíře, podobné kůzleti, ale velmi divoké, s jedním rohem uprostřed hlavy. A žádný lovec jej nemůže chytit. Přesto existuje jeden způsob, jak jej chytit: čistou dívku přivedou na místo, kde přebývá, a pošlou ji samotnou do háje; A jednorožec, jakmile ji uvidí, skočí dívce do klína a obejme ji, a tak je zajat a může být uveden do královského paláce."

Existuje několik vyobrazení ze 13. století, kde je zvíře ještě na klíně panny probodeno oštěpem a usmrceno, takže nedělejme si iluze, byla to prostě past. Ale jak šel čas a mravy se zjemňovaly, význam se posouval. S nástupem rytířské kultury se symbolika jednorožce stala dvojznačnou, tak jako láska sama. Máme tu význam duchovní a světský. V tom čistě duchovním se jednorožec stává emblémem Panny Marie ve významu neposkvrněnosti, panenskosti. Lovený jednorožec může odkazovat na pašijové utrpení čistého Krista. Někdy jednorožec sedí v uzavřené zahradě (hortus conclusus), která je symbolem neporušenosti Panny Marie. Scéna Marie s jednorožcem je tak symbolem zvěstování i vzkříšení zároveň. 

Ve světském, kurtoazním významu zůstává jednorožec také symbolem čistoty, ale spíše ve smyslu potlačené touhy, která je projevená, ale fyzicky nenaplněná. Rytíř je neodolatelně přitahován ke své dámě jako jednorožec k panně. I kdyby to měla být past, i kdyby to vedlo k jeho záhubě – přijde a složí hlavu v její klín, vydán jí na milost. Nikým z mužů nepřemožen je připraven poddat se nevinnosti. Spoután její blízkostí, vychutnává si něžná pohlazení. Touha, kterou nelze potlačit, ale ani naplnit.

Nebo lze? Původní legenda nepočítala s variantou, že panna a jednorožec zůstanou v zahradě sami, bez lovců a zabíjení. Série sedmi tapiserií La Chasse à la licorne (pokud všechny části vůbec patří k sobě) končí po zuřivém honu živým jednorožcem s obojkem v ohrádce. Jednou z teorií je, že tyto tapisérie byly zhotoveny k oslavě manželství (odtud asi ta štvanice, obojek a ohrádka :-) ) Nenaplnění fyzické touhy tedy jistě nebylo cílem objednatele, spíše nabádal k poddání se lásce. Buďme ale romantici! Možná že víc, než o čistotu těla, jde v příběhu o jednorožci o čistotu srdce. Muž nepřemáhá ženu divokou silou, ale naopak ona přemáhá jeho svou bezpodmínečnou láskou. Nepronásleduje ho, ale čeká, až rozhodnutý přijde sám do tiché zahrady její náruče.

Jiná slavná francouzská série tentokráte šesti tapiserií La Dame à la licorne je alegorií pěti smyslů. V této sérii není jednorožec hrdinou příběhu, ale spolu se lvem jen kulisou, štítonošem. Prvních pět tapiserií ukazuje hmat, čich, chuť, zrak a čich. Šestý panel je nadepsaný "Moje jediná touha" (À Mon Seul Désir). Šestým smyslem by správně podle tehdejších představ měl být rozum, ale tady ne. Srdce (láska) jako koruna smyslů, která v sobě spojuje všechny ostatní. Je to povědomé? Slyším z dálky lišku, která říká Malému princi: "Tady je moje tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné."

P.S. Titulním obrázkem k článku je alegorie hmatu ze série La Dame à la licorne – dívka se jemně dotýká rohu bájného zvířete, aby nám připomněla ještě další významovou rovinu, kterou prostě předměty tohoto tvaru ve všech kulturách světa mají…

Zdroje:

Znaky, značky, znamení  (znakznackaznameni.cz)

Les mystères non élucidés de la Dame à la licorne – Une Brève Histoire d'Art (unebrevehistoiredart.com)