Dřevíč

14.03.2019

Hradiště Dřevíč je opevněná náhorní rovina, jakých je na Džbánsku několik (Rovina, Výrov, Bor...). Plochý kopec se na to prostě hodí. V čem je výjimečný? Jedná se o polykulturní lokalitu o rozloze zhruba 11 ha s průběžným osídlením od mladší doby kamenné po pozdní středověk - a chce se říci až po současnost, protože jedno obývané stavení zde stále stojí. Z leteckého průzkumu v 90.letech víme, že hradiště bylo původně dvoudílné a na akropoli stál pravoúhlý ohrazený dvorec. Časem největší slávy Dřevíče byl raný středověk, kdy zde stál přemyslovský hrad, centrum celé oblasti. Kosmas píše o hradu " velmi pevném" (munitissimum castrum nomine Drevic) v dobách, kdy o knížecí stolec i o život proti sobě bojovali bratři Boleslav II, Jaromír a Oldřich. To pamatujete z dějepisu (kastrace, oslepení a spol.) Zmínka v Kosmově kronice k Dřevíči (r. 1002) se váže k vyhnání Poláků z Čech, což je zřejmě nepřesné časově i fakticky. Nicméně hrad tu stál. Nálezy zlatých a stříbrných záušnic, franckých a byzantských mincí, bronzového křížku (zcizen) apod. potvrzují přítomnost elity v 10. - 11. století, která si mohla dovolit dovoz z Balkánu, Kyjeva, Byzance, Nabburgu. Povrchovým sběrem z oraniště byly získány keramické střepy z doby bronzové a halštatské. Posledním velkým (zdokumentovaným) nálezem je středověký olověný amulet v podobě skládaného plechu s vyrytím zaříkáním z raného 12. století, publikováno v Archeologických rozhledech LXIX-2017. Nalezen byl v r. 2014 ve svahu po lesní těžbě. U nás je unikátní, analogie jsou známy ze skandinávského a německého prostředí 11.-13.stol.

Ve druhé polovině 12. stol. na Dřevíči sídlil prefekt zdejší správní oblasti Petr z Milhostic (jak jsem se dočetla na cedulce na dveřích kaple). Tento velmož v letech 1181-1182 daroval pražským johanitům 15 vesnic a do řádu sám vstoupil. O něco později se vydal do Palestiny. Zahynul ve Svaté zemi asi v roce 1187, což je rok dobytí Jeruzaléma zpět Saladinem -vzpomínáte na film Království nebeské? Jeho matka spolu s druhým synem Milhostem také podnikla cestu do Svaté země, ovšem měla štěstí, vrátili se, a ona potom těch 15 vesnic johanitům odňala a věnovala je pražským božehrobcům. Tj. je vidět, že donátor (potažmo celý rod) neztrácel kontrolu nad majetkem darovaným církvi. A když už jsme u těch filmových reminiscencí - úzké sedlo oddělující Dřevíč od Pšanské vyvýšeniny se nazývá Železná brána. Mordor! 

Správní středisko oblasti se časem přesunulo do Slaného a hrad Dřevíč ztratil svůj význam. Ve 13. stol. zde bylo zřízeno proboštství Sázavského kláštera. Při vizitaci v r. 1368 bylo shledáno, že duchovní osoby zde nežijí zrovna v souladu s klášterní normou.  :-) Jak šla staletí, místo se scvrkávalo - z proboštství zbyl jen kostel, který byl za husitských válek zřejmě vydrancován, pak přestavěn, stržen, znovu postaven, ubouráván... až zbyla jen barokní kaple sv. Václava, v podstatě presbyterium staršího kostela stejného zasvěcení. Kdo jiný, než přemyslovský kníže, by tu měl mít kostel, že?

Jestli před vaším vnitřním zrakem vyvstala nějaká velkolepá vidina džbánského Vyšehradu (hradiště, hrad, proboštství), realita bude zklamáním. Místo je téměř pusté. Kaple s rozvalenými dveřmi provizorně (ale pevně) zajištěnými drátem. Stavení, stodola, výběh pro ovce teď zjara prázdný. 3/4 plochy hradiště je oraniště, zemědělská půda. Lokalita není ani moc probádaná. Místy až šestimetrové valy jsou neznámého stáří. Jedna sonda napříč hradištěm byla kopána v r. 1950, pak záchranný výzkum v r. 1973 a druhý v r. 2012 těsně před výsadbou rychle rostoucích topolů v severovýchodním cípu planiny.

Oraná plocha zvláště po dešti vybízí k povrchovému sběru a celodennímu bloumání. Se dvěma prcky za větrného počasí nemyslitelné, takže jsem žádný poklad neobjevila (a nevydrancovala archeologickou lokalitu), zorané pole jsem viděla jen z dálky. Různí hledači a detektoráři na Dřevíč samozřejmě nezapomínají, archeologové zaznamenali zvýšenou činnost v posledních letech. Leč, (povzdechli si), do muzeí své nálezy lidé nenosí. Proto berou do ruky detektor sami a snaží se být rychlejší. Ale to je bolest všech pravěkých lokalit.