Horní hrad řečný Hauenštejn

Horní hrad nedaleko Stráže nad Ohří se v jedné věci podobá Karlštejnu - všechny okolní kopce jsou vyšší. Uvidíte ho, až když se vyloupne v ohybu cesty a i tehdy je z něj vidět jen špička věže. V bezlesé krajině by to bylo jiné, ale ne zas o tolik. Možná, že stejně jako v případě Karlštejna byly pro jeho lokaci brány v úvahu i jiné, než jen strategické důvody... I kaple a domky ve vsi stojí výš než hrad. S trochou šikovnosti by obránce hradu mohl ostřelovat prakem i sousedovic kluk.

Na Horní hrad jsem jezdila intenzivně v letech 2001-2008 a podobně jako spousta jiných brigádníků jsem pomáhala s opravou ve fázi, kdy to obnášelo hlavně tahání kýblů suti a kácení náletových dřevin. Hrad je v soukromých rukách a pomalu se staví na nohy. Na rozdíl od jiných hradů spatřených jsem zde měla možnost prospat i probdít řadu nocí a tak trochu nacítit energii tohoto místa. Kdybych to měla shrnout:

1. Místo přitahuje lidi. Původně jsem chtěla napsat zvláštní lidi, ale nebylo to ono... Potřeba dobrovolné pracovní síly vede ke kumulaci osob řekněme 16-25 let, kteří se zde scházejí a rozcházejí, pijí, radují, bubnují, šermují, točí s ohni... už to je specifická energie. Ty kýble suti jsem tahala s partou, která věřila, že jsou vtělení zlatí draci. Asi tak. Je tu velký prostor pro imaginaci a letní lásky.

2. Od imaginace se dostáváme k hradním strašidlům. Nemám žádnou osobní zkušenost tohoto druhu. Nicméně řada lidí popisovala různé zážitky od intenzivní tísně po skutečná setkání. Můžeme tomu věřit nebo to posunout do kategorie fantastických historek k ohni. Nechám na každém. Na hradě je možnost přespání pro kohokoli, takže můžete vyzkoušet toulky temnou zříceninou na vlastní kůži. Jedno místo je z tohoto hlediska obzvláště přitažlivé a to točité schodiště v rohu nádvoří (v rizalitu), které spojuje dva paláce.

3. Když pomyslím na hrad, vybaví se mi vlastně jen dvě místa. Staré hradní jádro s bergfritem (věží) a pak právě točité schodiště v kruhovém rizalitu. Ostatní budovy jako by pro mě neexistovaly. Ta dvě místa jsou jako plus a mínus na baterii. Jsou to dvě věže, z nichž jedna od pomyslné nulové hladiny na skále stoupá vzhůru a druhá klesá dolů až ke spodní terase s jezírkem. Pro celkovou harmonii místa jsou důležité obě. Každý den má svou noc. Pro názornost jsem si do galerie vypůjčila ze stránek Horního hradu starší leteckou fotografii , kde je  "reversní věž" -rizalit označen šipkou.

4. Nejdůležitější prostor (subjektivně) leží mezi věží a cimbuřím, nejdůležitějším bodem je lípa. Těžko říct, jestli kvůli lípě samé, nebo její poloze na špici skalní ostrožny. Pokud se nějaká energie sbírá celým areálem, je fyzikálně přirozené, že se vybije na nejhrotitějším místě. Je to také původní hradní gotické jádro z 13. stol., místo s rozhledem a jediný pořádný kus zeleně v celém hradu, láká k posezení. Když se znovu podíváte na letecký snímek, je jasně vidět, že toto jádro stojí výš než ostatní budovy. Když jsem si kdysi plácek procházela s virgulí, zastihla jsem zde přes celou šíři ostrožny jakousi strukturu zhruba čočkovitého tvaru. Těžko říct, co to je - někdo zkušenější to může po mě zopakovat a určit.

5. Vše, co jsem tu napsala, je subjektivní. Koukněte se na stránky www.hornihrad.cz, vyberte si některou z kulturních akcí (nebo naopak víkend, kdy tam bude klid) a jeďte se podívat sami. Vezměte s sebou spacák a domluvte si přespání. Tvář hradu se každý rok mění, jak postupuje obnova. Atmosféra je často poplatná lidem, kteří zrovna chtějí místu pomáhat nebo ho jen využít, ale energie, skrytá pod zčeřenou hladinou, je stále stejná. Lipová.