Hrad na jedno použití

Když si postavíte dům, doufáte, že bude dlouho stát. Třeba v něm budou žít vaše děti, nebo i vnoučata. Tím spíš, když si necháte postavit hrad. Tím spíš, když jste král. Tenhle neměl ani děti, natož vnoučata, přesto možná doufal v dlouhé trvání - hradu i své vlastní. Nesplnilo se ani jedno.

Letos je tomu 600 let, co na Novém hradě u Kunratic dne 16. srpna zemřel Václav IV. "Král opilec", jak známe z dějepisu. Král pomaličku rehabilitovaný současnými historiky. Neměl to snadné - otci se těžko mohl vyrovnat. Rozmazlovaný, s umetanou cestičkou, nekriticky protlačovaný někam, kam by se sám možná ani necpal. Byl jiný. I čas byl jiný. Tatínek svými ambiciózními projekty vysával ekonomické rezervy celé říše. On s tím pak měl hospodařit. Ve světě pohasínající rytířské slávy, černé smrti a papežského schizmatu. Chtěl být pryč od toho všeho, lovit v lesích, číst v milovaných knihách, opíjet se do bezvědomí. Jenže to nemůžete zabalit a vzdát, když jste král. Neřešit problémy je dělá většími. Furt někdo něco chce a kdo ví, kde je pravda. Pro tu pravdu budou za chvíli hořet hranice...

"Dejte mi všichni pokoj" je pro mě převažující energie tohoto místa (a mimochodem další nesplněné Václavovo přání, protože ani po smrti neměl klid, jeho ostatky byly převáženy a zhanobeny). Přijdete na Nový hrad, rozhlédnete se " jo, pěkné" a chcete jít pryč. Není to místo setkávání nebo táborů lidu. Tedy tábor tu je - husitský, obléhací a dnes si přes něj cyklisté jezdí trail. Celá ostrožna je zarostlá světlým dubovým lesem, slunce prohřívá břidlicové sutě. Kvalitní břidlice se tu dříve těžily např. na brousky pro šperkařství, těžba tak bohužel poničila jižní část hradního areálu.

Co vlastně o hradu víme? Hodně a málo. Hodně proto, že se nám jedinečně zachovala jména stavitelů, účty, smlouvy z výstavby i jméno posledního obránce hradu. Málo víme proto, že jediný pořádný archeologický průzkum proběhl v letech 1928-29. To už je pomalu sto let. Vykopal se sklep paláce, očistily některé zdi. Z průzkumu zůstaly geodetické plány a několik fotografií rozstrkaných po různých institucích. Ztratila se terénní dokumentace, hmotné nálezy, deník výzkumu. Vykopávky byly po dvou sezónách po sporech zastaveny a výzkum nebyl nikdy autorkou vyhodnocen. Jediné, co z nálezů máme, jsou architektonické články z krbové římsy v lapidáriu Národního muzea. Pár kamenů, nic víc. V lepším případě bedny s movitými nálezy odpočívají ve sklepě některé ctihodné instituce na své znovuobjevení. Byl to dům králů - museli přece najít aspoň pár střepů...

Hrad stavěla novoměstská huť, tedy podobně jako Krakovec nebo Točník. Jistě to bylo luxusní a pohodlné sídlo. Nevelký hrádek měl být takovou trucovnou - stranou od neustálých požadavků kvasící Prahy, ale kdyby něco, za tři hodiny na koni by byl panovník v centru dění. Stavět se začalo r. 1411 a už v říjnu 1412 zde král vydává listiny. Brzy Václav na Nový hrad prakticky přesídlil a přestěhoval sem i svou mimořádnou knihovnu. To málo, co se z ní zachovalo, dodnes budí údiv. Většina bohužel shořela na místě v r. 1421, když kapitulující lucemburská posádka opouštěla hrad a husitští vojáci a městská chudina vzali hrad v plen. Spáleniště už nikdo nikdy neobnovil, naopak se systematicky rozebíralo, bouralo a zasypávalo, až vznikl zarovnaný pahorek, který vysvobodil z věčného snu zmiňovaný historický průzkum v letech 1928-1929. Pak bylo místo znovu opuštěno a vydáno lesu, než zhruba v letech 2009-2013 byl areál vyčištěn od náletů, zakonzervovány zdi, zbudován dřevěný most přes šíjový příkop a osazeny pěkně zpracované informační cedule. K výsledkům této práce doporučuji článek Nový hrad u Kunratic v Praze. Výzkum a obnova zanikající hradní stavby v Archeologia historica 40,2, 2015, 369-393.

Při stezce, která strmě padá po západní straně ostrožny dolů k potoku, je malá skalka. Láká k usednutí, přestože výhled z ní je značně omezený a v létě pro husté listoví prakticky nemožný. Mně osobně přitahuje víc než hradní zdi nebo krásný most. Těžko s určitostí říct, zda skalka vystupovala nad okolní terén i před těmi šesti sty lety. Král by na ní sedával (kopec byl holý), hleděl ku zdivočelé Praze a říkal si: "Tohle já nedám". Takový pro mě totiž Nový hrad je - konfrontuje nás s vlastní nedostatečností, s očekáváními, která jsme nesplnili. Vytahuje na světlo věci, které jsme nedokázali a chvíle, které jsme promarnili. Ale není to místo nijak truchlivé, život prostě i pády přináší. Za slunečného odpoledne si úplně v klidu můžeme říct: " Fajn, tohle jsem nezvládl" a promyslet, co bude dál. Opustit v myšlenkách, co už nezměním a podívat se dopředu. Chci to já nebo to chtějí jiní? Mohu to dělat lépe, jinak? Uzrál pro mé činy čas? Co zbyde ze stavby mého života?

P.S. Odpověď není na dně lahve, jak si myslel nešťastný král.