Jílovské zlaté doly

V sobotu 7.4. 2018 jsme se zúčastnili znovuotevření  naučné stezky Jílovské zlaté doly, o kterou pečuje již od r. 1988 muzeum zlata v Jílovém u Prahy. Zlatým hřebem stezky jsou tři zpřístupněné štoly. Štolu sv. Josefa jsme navštívili už několikrát, sv. Antonína Paduánského jsme si dali teď a štola Halíře nás čeká někdy příště.

Jílové je nenápadné městečko kousek od Prahy, ale zas ne úplně u Sázavy, takže co tam. Jeho význam je skrytý v prostoru i v čase. Kopce v okolí jsou doslova prošpikované starými štolami. Zlato se zde těžilo rýžováním již od Keltů, hlubinným způsobem pak zhruba od 13. století do r. 1968. Celkem 11 tun zlata, z toho 7 tun v prvních 100 letech důlní těžby. Neuvěřitelné bohatství. Král železný a zlatý Přemysl byl zlatý díky jílovským dolům a jeho říše sahala od Baltu k Jadranu.  Také Karel IV. se opíral o zdejší zlato a z něj je vyrobena svatovítská koruna. Skvělou epochu zničili až husité. Zkouším si představit jak rušné a pestré městečko Jílové muselo být se všemi těmi havíři, prospektory, snílky a pobudy. Takový „Klondajk“ 14. století. Zlato tu pořád je a komu se nechce hledat v potocích, může si pár zlatinek narýžovat na dvoře muzea.

Je zde velký prostor pro objevy, ještě zdaleka nevíme o všech štolách a tam, kde víme, je třeba dlouze a namáhavě kopat, protože štoly jsou zavalené, zatopené. Naštěstí se najdou lidé, kteří této práci věnují každou volnou chvilku (např. spolek Jámy). Nahlédnout na těžkou práci havířů a dnešních nadšenců můžeme právě ve zpřístupněných štolách – ale nic pro klaustrofobiky, prostory jsou to opravdu těsné. Kdy jsou štoly přístupné se dočtete na stránkách muzea https://muzeumjilove.cz/ . Kdo se raději kouká v pohodlí domova, vřele doporučuji jeden díl ze seriálu pana doktora Cílka Tajuplný podzemní svět nazvaný Pokladnice království českého ( k vidění např. na stránkách České televize)

V lokalitě je postupně budován báňský skanzen, tj. další zpřístupněné podzemí ( zatím jen po předchozí domluvě) - více na https://montanika.cz/

Údolí ve Studeném ožívá komunitním životem, místní vysazují sad starých odrůd, opravují domky a pečují o své zahrádky, a přesto zde stále vane duch starých časů. Místo přitahuje lidi sobě podobné.