Kamenný les pod Špičákem

25.07.2018

V lese pod Špičákem nedaleko Kounova vedou vedle sebe či lépe řečeno v sobě hned dvě naučné stezky. Jedna je Lesů ČR a druhou vytyčili Lovci menhirů. V té první se dočtete, že ti druzí zde nenávratně poškozují archeologickou lokalitu. Ti druzí neříkají nic, ale odvedli stovky hodin práce při něčem, co je krásné, obdivuhodné… a sporné.

V archeologických lokalitách do země nekopeme. Je na to zákon ( §21-24 zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči). Na stránkách Ústeckého kraje jsem sice nenašla, že by se na Špičáku  jednalo o archeologickou rezervaci, ovšem v naší zemi kopnout do země kdekoli pod 500 m.n.m. s sebou nese riziko archeologického nálezu. Natož vykopávat a přemisťovat v lese menhiry. Na druhou stranu - nic nerozbíjejí a nerozkrádají, nevozí si to domů ( jako mnozí jiní, o těch s detektory kovů nemluvě). Z jejich pohledu obnovují. Jenže co vlastně? Opět doporučuji shlédnout Tajemný svět skal, díl č. 5 Lovci menhirů. Podle geologa Václava Cílka je většina kamenů přírodních a prostě si leží v lese. Zvednout kámen není zločin. Některé z kamenů možná opravdu kdysi stály. Od oka je těžké říct, co je šutr a co artefakt. Jeden z ležících kamenů v lokalitě Nebe má na sobě „cup mark“ ( uměle vytvořenou miskovitou prohlubeň). Tj. lokalita je možná pravěká. Leží mezi kamennými řadami u Kounova a Nečemic, v blízkosti prastarých hradišť. Při vykopávání bylo nalezeno sotva pár středověkých střepů. To může znamenat, že Kuba s Mařkou měli u kamene rande a rozbila se jim miska s borůvkami.

Asi nejautentičtějším pramenem ke kopání pod Špičákem je kniha Hany Jakovcové Lovci menhirů z r. 2014, která je deníkem celého počinu. Je o lidech a kamenech, hledání, čištění a týdnech úklidu klestí. Výňatky z ní, další informace a plánky lokality najdete zde: https://www.obec-kounov.cz/kounovske-rady/spicak/

Vztyčené kameny po celé Evropě byly v minulosti stavěny, bourány, rozbíjeny a znovu stavěny. Opuštěné hrady byly rozebírány na stavební materiál a nikdo slzy neronil. Tohle místo prostě znovu ožilo alespoň pro pár místních lidí, když už pro archeology ne. Pod každý vztyčený kámen umísťují datovatelné věci – když už ne přímo časovou schránku, pak alespoň pár mincí. Na druhou stranu vykopat a díru zaházet znamená zničit původní půdní profil třeba pro budoucí pylovou analýzu. Je to na hraně nebo možná za hranou. Ale vrátit kamenům život je víc než zakonzervovaná strnulost, chtělo by se říct. Jenže… když se podíváte na fotky čerstvě oprášených kamenů třeba zde https://www.obec-kounov.cz/kounovske-rady/spicak/fotogalerie-1/  a pak na ty moje… les je znovu pomalu zarůstá, stezka se ztrácí, ukazatele jsou stržené a z turistického lákadla je zase jen místečko pro nadšence. Z mladých smrčků prší kloši a kolem hlavy bzučí ovádi. Trochu jsme odtamtud prchli. Nazdařbůh lesem, protože značená stezka se nám v Nebi ztratila.

Kamenný les pod Špičákem sám o sobě neznamená skoro nic (ale hodně pro pár zainteresovaných hledačů menhirů). Nemá smysl se přít, zda je vzkříšen nebo zničen.  Je jen jedním bodem spletité sítě vztahů hradišť, kamenných kruhů a řad, menhirů a slunovratních linií. Vidím v tom podobnost s barokní krajinou třeba kolem Kuksu, Lysé nad Labem nebo Jičína. Jednotlivé stavby jsou zasazené do krajiny podle promyšleného plánu a teprve celek má smysl a sílu duchovně povznést člověka. Proto i celek, tj. všechny jeho části musíme ochraňovat.