Kounovské kamenné řady

04.06.2018

Co o nich napsat, aby to nebylo zavádějící, nepodložené, spekulativní… ? Kounovské řady jsou mysterium ( lat. tajemství) v doslovném smyslu slova. Nevíme kdo, kdy a proč je zbudoval. Z toho usuzujeme, že to bylo dávno, protože ve středověku či novověku by se nám o takovém díle zachoval záznam. Tušíme, že se jedná o torzo původního díla a kamenů bývalo mnohem víc. Protože v okolí je několik halštatských hradišť, mohl by to být klíč k dataci. Na druhou stranu i tato hradiště byla podle nálezů nějakým způsobem využívána již v eneolitu a třeba na Výrově nebo Dřevíči zanechala svou stopu od neolitu každá kultura, která šla kolem. Zas nevíme s jistotou nic.

Místo, na kterém stojí, leží nad křižovatkou starých zemských stezek, které opět mohly být využívány již od pravěku, protože sledovaly přirozenou prostupnost lesů a krajiny vůbec.  Kounovské kamenné řady nejsou samy – v docházkové vzdálenosti leží kamenné uskupení na Špičáku, Nečemické kamenné řady, půlkruhová solární svatyně u Mutějovic, v téže obci Čertův kámen a ještě jeden stejnojmenný pod Pravdou. Dál k Žatci (to už chce auto) kamenné řady u Klučku a nádherný menhir u Drahomyšle. Na pár čtverečních kilometrech tu máme síť hradišť, vztyčených menhirů a přirozených kamenů... Když uvažujeme jen to, co nám zbylo. Z dochovaných zpráv ( zápis z r. 1934) víme třeba o několika kamenných kruzích u Hředle, které při zakládání chmelnice prostě naložili na valník a odvezli. Občas se v okolních obcí narazí na nějaký střep, hrob, meč… od neolitu po dobu římskou a dál do středověku tu prostě bylo živo (pro ilustraci nálezové rozmanitosti doporučuji článek Dávnověk našeho katastru na webu obce Hředle v záložce Informace o obci). Nemůžeme vyloučit ani to, že různé kultury již stojící areály dotvářely a využívaly svým novým způsobem.  Pro novověk řady „objevil“ kounovský učitel Antonín Patejdl roku 1934, když poslal do muzea popis svého nálezu s dovětkem, zda by to nestálo za další prozkoumání. A už to jelo.

,

Jestli jsem vás navnadila, možná budete na místě trochu zklamaní. Kameny v řadách jsou neveliké a do megalitické kultury západní a severní Evropy to má daleko nejen vzhledem ale nejspíš i kulturně. Prostě jiný okruh lidí. Cedule původní naučné stezky jsou vybledlé až k nepřečtení, informace zastaralé. Z obce vede stezka nová ale bez infopanelů a neznačená, jen po šipkách. Kouzelné je už to, že nahoře na kopci je rovina. Když zdoláte strmé stoupání, ocitnete se na sluncem zalitém a dokonale rovném obilném poli. Kolem dokola srázy a les. Kamenné řady leží v části zarostlé cca 40 let starým lesem. Jaká máme fakta: kamenné řady jsou dílem lidských rukou, leží v těsné blízkosti hradiště, přetínají v celé délce šíři náhorní planinu Rovina v jejím nejužším místě, jsou severojižně orientované a v době jejich zbudování byla lokalita odlesněná ( pylová analýza). Na okrajích mimo řady se nalézají dva větší kameny, které pravděpodobně sledují slunovratnou linii. Řad bylo dříve více, solitérní kameny také nebyly jen dva a mezi řadami se nacházely i kruhy, jak vzpomíná jeden místní rodák (nar. 1907) že cestou do školy přes Rovinu na kamenných kruzích sedávali a snídali. Internet je plný fotek, plánků a více či méně záhadologických  teorií o původu Kounovských řad. Poklikejte si jak je libo. Mohu doporučit webové stránky obce www.kounov.cz (záložka věnovaná řadám), zejména zde publikované video od badatele.net z r. 2018 kde je zajímavý a překvapivý názor fyziků z Akademie věd ohledně účelu kamenných řad. Z geologického hlediska se řadami zabývá jeden díl seriálu ČT Tajný život skal nazvaný Lovci menhirů.

Lokalita přitahuje ve velkém novopohany, keltomany, ufology, potulné proutkaře a media všeho druhu.  Proč tam zajít, i když nespadáte do žádné jmenované skupiny? Za prvé menhiry mají svůj mediální boom za sebou, tak to tam jako na Václaváku už nevypadá. Za druhé jsou tam opravdu hezké bukové lesy. A za třetí, když si uděláte trochu času… ta krajina má v sobě něco prastarého, co rezonuje s nejhlubšími emocemi v nás. Jde k základům lidského rodu, způsobu bytí a konfrontuje nás s otázkou pomíjivosti a trvání. Může to být dobrodružné a překvapivé setkání, které vás může proměnit – ale ne hned napoprvé. Pohnout se v základech vyžaduje čas. Napoprvé se vás spíš zmocní archeologická vášeň jako z Indiana Jonese. O záhady se tu prakticky zakopává – co takhle aspoň jednu rozluštit?