Libušín - hradiště na okraji aneb nenaplněné ambice
V lednu 2020 mě vzali kamarádi na výlet na libušínské hradiště. Mají to doslova za humny, přesto to pro ně byla návštěva první. Hradiště leží jen pár výškových metrů za zády diváků každoroční libušínské bitvy, kterou jsem sama několikrát shlédla- přesto i pro mě to byla na hradišti návštěva první. Jako by bylo dobře utajené všem na očím. Vždyť ve škole si u starých pověstí českých říkáme: Tetín, Kazín, Libušín! Všichni "víme" že tu kněžna žila - přesto na Wikipedii u hesla obce Libušín mezi zajímavými místy obce hradiště uvedené není (má své vlastní heslo pěkně stranou). A žila tu nějaká kněžna? S velkou určitostí ne. Stojí to místo za návštěvu? Určitě ano. Je dost osamělé a bude rádo.
A jaké jsou ty libušínské "okraje"? Hradiště leží na okraji Přírodního parku Džbán. Na opačné straně najdeme tajemné Kounovské řady a jedno hradiště vedle druhého, i když mnohem starší. I tato ostrožna byla osídlena ještě dříve než o hradišti mohla být řeč. Také údajně v době zbudování opevnění leželo hradiště na okraji přemyslovské domény a mělo tedy hraniční funkci, což se opakuje v odkazech stále dokola, ale možná to není pravda. Podle posledního zhodnocení nálezů je hradiště mladší a bylo zbudováno až v době, kdy už přemyslovské panství sahalo dál...
Libušínské hradiště dále leží na okraji bývalého uhelného dolu Schoeller, který si z hradiště bohužel ukousl severní cíp. Z rozhledů do Českého středohoří, o kterých básnil Kosma, nezbylo nic. Severní kulisou je jedna holá a jedna zarůstající výsypka. V úžlabí mezi hradištěm a haldou se krčí studánka. Kdysi opevněný jediný zdroj pitné vody dnes sotva kape.
Hradiště také leží trochu na okraji zájmu. Možná soudím jen podle své zkušenosti a křivdím. Místní organizace ČSOP se o areál stará, vybudovala naučnou stezku a provádí pravidelné prohlídky. Podařilo se zachránit zvonici a letos bude i zvon. V létě se zapojují do Noci kostelů a na podzim pořádají drakyjádu. Dýchá z nich láska a nadšení. Kostel samotný patří církvi, jednou do roka se tu na sv. Jiří koná bohoslužba, svatbu pan průvodce v kostele nepamatuje žádnou, jedna byla na prostranství před... Taková ospalá díra, že? Ale jaké tu byly ambice!
Libušínské hradiště je možná nejprozkoumanějším hradištěm v Čechách s 9 sezónami výzkumů mezi lety 1929-1971. Z nedalekých Lán se jezdil na průběh prací dívat sám tatíček Masaryk. Najdeme hrob kněžny Libuše! A nic. Odkryli celkem skoro 3000 m2 a nenašli skoro nic. Nesouvislé osídlení, žádné luxusní předměty, žádná centra výroby. Když ocituji zprávu z revizního zpracování výzkumů : "Počet stavebních objektů zjištěných na akropoli je navzdory rozsahu výzkumu (odkryto bylo úctyhodných 1450 m2) velmi malý. Nezaznamenáváme zde žádné usedlosti ani žádné jiné náznaky seskupování jednotlivých staveb do větších celků. Nenalezl se žádný dvorec obklopený palisádovými žlaby, s nimiž se setkáváme na nedalekém a časově souběžném budečském hradišti. Neobjevily se ani žádné stavby z kamene nebo s kamennou podezdívkou vyskytující se rovněž na Budči, kde jsou - v případě mohutnějšího provedení - vnímány jako indikátory elit. Stojí dále za povšimnutí, že absentují také jakékoliv výrobní objekty. I zde ve srovnání s Budčí zjišťujeme zřetelný rozdíl. Souhrnně řečeno, obraz libušínské akropole vytvářený sídlištními objekty je chudý v počtu i ve spektru zastoupených typů" [Varadzin: 2012]. Přes deset hektarů plochy velkolepě opevněných a zejících prázdnotou! Projekt, který prostě nevyšel. Obyvatelé brzy zazdili bránu do předhradí a areál se smrsknul na 2,6 ha. Proč asi? Třeba trable s vodou? Jindy a jinde takový problém známe - město Bezděz královsky založené roku 1264 to dodnes nedotáhlo dál než na vesnici. Kvůli nedostatku vody bylo už r. 1304 postaveno nedaleko město nové (dnes Bělá). Libušínskou ostrožnu ale obtékají hned dva potoky - tak kdo ví. Možná se změnily poměry v zemi. Nedaleká Budeč a Dřevíč úplně stačily... Jedno prvenství si Libušín zatím drží: nejstarší heraldické zobrazení v Čechách. Někdo, kdo před mnoha statími měl hodně času a málo úcty ke svému noži (možná strážný), vyryl do opuky čmáranici jezdce s velkým kultatým štítem a hle - na ratišti kopí je prapor se svatoondřejským křížem. Jak i nuda může být plodná!
Proč na Libušín zajet: je tu ticho a klid. Místo mi hodně připomíná Dřevíč - palouk obklopený hradbou stromů a na něm kostelík - jen Libušín je kompaktnější. Průvodce Honza se dušuje, že je tu silnější energie než v Panenském Týnci. Možná ano. Zasvěcení kostela svatému Jiří odkazuje podle historiků ke starému založení a podle psychotroniků právě k zemské energii. Znáte ten výjev - svatý Jiří ze hřbetu koně kopím přibodává draka k zemi. Evidentní akupunktura dračích žil. Na zdejším barokním oltářním obraze (v galerii je fotka ztraceného originálu) má svatý Jiří netradičně v ruce tesák a draka se teprve chystá setnout. Umělecká licence nebo je na tomto místě všechno jinak?
Literatura: Varadzin, L. 2012. Raně středověké hradiště Libušín. Hlavní poznatky z revizního zpracování výzkumů. Pp. 723 -774, In: Archeologické rozhledy LXIV-2012 (dostupné online).