Nemeton u Skřipele

Slunovrat se blíží, je načase nechat se ovanout nějakým tím pohanským posvátnem. Děda naplánoval na sobotu 10.12. výlet k objektu, který leží mezi obcí Skřipel a železniční zastávkou Osov. V mapě je označen pomístním názvem Švédské šance. Ale mohl by to být nemeton.

Nemeton je označení keltské svatyně. Na rozdíl od mnohem starších neolitických rondelů je nemeton čtyřúhelníkový. Je to ohrada, svaté pole, posvátný háj. Na dohled od toho u Skřipele je Hradiště, dále bájný Plešivec s hradištěm na vrcholu a obec Neumětely, kde údajně leží Šemík pod kamenem, který je předmětem úcty (nesmí se pod ním kopat) a je očividně starší než pověst samotná.

Wikipedie říká, že tento ohrazený areál vznikl pravděpodobně v době laténské a je nejlépe zachovanou památkou typu Viereckschanze v Česku. Zařazení do doby laténské vychází z podobnosti s jinými objekty stejného typu a četných nálezů v okolí (např. depot zlatých mincí z Osova), ale ve vlastním areálu nebyly nalezeny žádné pravěké artefakty. Původní funkce ohrazení je nejasná, ale předpokládá se, že bývalo sídlem místní elitní vrstvy obyvatel, která kontrolovala okolní ložiska nerostných surovin, zejména zlata. Starší literatura prý chápala objekty typu Viereckschanze jako kultovní místa. Lokalita má obdélníkový půdorys s rozměry 125 × 105 metrů. Z ohrazení se dochovaly valy široké deset až dvanáct metrů a až tři metry vysoké. Na vnější straně je z větší části obklopuje příkop jedenáct metrů široký a tři metry hluboký. Takže sídelní areál místní elity, ve kterém se nenašlo vůbec nic? 

Když jsem vešla do objektu druhotně proraženým východním rohem, ze všeho nejvíc jsem měla pocit, že jsem na fotbalovém hřišti. Nízká tráva, rovinatý plácek, okolo valy porostlé vysokými duby. Kouzelné, tiché místo. Ale žádné posvátno. 

Vezměte do ruky klacek, nakreslete kolem sebe na zemi kruh a zůstaňte v jeho středu. Jaký je to pocit? A teď kolem sebe nakreslete čtverec. Liší se ten pocit nějak? Proč? Proč rondely vystřídala nemeta a rotundy byly vystřídány bazilikami? Jak jsme se od posvátného kruhu dostali ke čtverci? Kruh je dynamickým aspektem středu, zatímco čtverec je jeho statický aspekt. Kruh symbolizuje nebe, čtverec zemi. Čtyřka je číslem hmoty- čtyři živly, čtyři světové strany, čtyři roční období. Slunce na své dráze během roku určuje čtyři body - slunovraty arovnodennosti. Tyto dvě osy kreslí horizontální kříž, v němž se rozprostírá život zemědělského člověka. Nemeton u Skřipele leží v mělké kotlině, nikoli na kopci. Nevztahuje se tedy k ose světa a k nebi jako svatyně na kopcích. Případná archeoastromická pozorování ztěžuje horizont. Teoretický východ slunce o jarní rovnodennosti nad rohem objektu je skryt za kopcem (zdroj: putujici.cz). Vstup je uprostřed jedné strany, směřuje k jiho-západo-západu, k Plešivci. Možná jsou klíčem západy slunce ve "vratech" objektu. To se mi ale v jedenáct dopoledne začátkem prosince nepodařilo prokázat. Na rozdíl od přísně severojižních (a starších) Kounovských řad je tedy poněkud "šejdrem" orientován vzhledem ke světovým stranám. Osa objektu svírá úhel 71 stupňů. Žádná slunovratná linie. Že by přeci jen nahodile postavené švédské šance?

Zmíněný azimut 71 stupňů podle tabulky na zhola.com odpovídá východu slunce 20.4. To je den, kdy slunce vstupuje do znamení Býka. Březen za kamna vlezem, duben ještě tam budem. Když ale slunce vstoupí mezi rohy Býka, půda už je teplá. Už podmáčeně nezpívá, když se na ní stoupne, už můžete vysít hrách. Rozkvetl hloh a brzy se bude slavit beltine. Ale nejdřív práce a potom zábava. Je čas vyhnat stáda na pastvu. Když pak na sklonku léta slunce vychází na stejném azimutu (26.8.) vládne už tři dny Panna obilného klasu. Žně se pomalu chýlí ke konci a člověk ví, že přežije do dalšího jara. Má být za co vděčný.

Čtyřúhelník je tvar vzniklý orbou. Pole se neorá do kruhu. To znovu tento tvar spojuje se zemí. Čtyřúhelníkové šance (jak by otrocký překlad archeologického termínu zněl) u Skřipele jsou vymezeny vzácně dochovanými valy. Ohrada, zahrada, hrad... o-hrazení jednoduše vymezuje chráněný prostor. Řecké slovo sekos, které původně označovalo ohradu pro ovce, se později používalo pro okolí rodinného oltáře. Uvnitř čeho to pár dní před Vánoci tedy stojíme není úplně jasné. Jen jsme tak podumali nad rozdílem mezi kruhem a čtvercem. Zruční metalurgové, jakými kelti bezesporu byli, se asi víc koukali pod nohy než na nebe. V kruhu taky těžko poznáte, kdo stojí v čele. V obdélníkové svatyni je to dost jasné. Proto je kulatý stůl krále Artuše ve své době taková extravagance. Ale to už jiná pohádka, která má ovšem ke keltům také blízko. Tak třeba jindy...