O Jiřím, dračích žilách a princezně

Svatý Jiří, který kopím propichuje draka. Naprosto ikonický výjev. Přesto tento příběh chybí např. v brněnském rukopisu legendy o sv. Jiřím, ale objevuje se v passionálové legendě jako jeden z mnoha příkladů osobní statečnosti mladého muže. Přesto si troufnu tvrdit, že většina z nás zná jen ten jeden čin. Pokud vás zajímá, kolik toho ještě musel zkusit, zajeďte si do Jindřichova Hradce, kde je legenda o sv. Jiří krásně vymalovaná na zdech jednoho sálu. Zdejší nástěnný cyklus fresek pochází pravděpodobně z r. 1338 a kromě boje s drakem tu spatříte i mnohé vynalézavé způsoby mučení mladého vojáka. Třikrát musel vstát z mrtvých, aby si dal další a další kolo. Časově blízkým zobrazením stejného námětu u nás je např. postava sv. Jiří na triumfálním oblouku v Krupce z první čtvrtiny 14. stol. a freska boje Jiřího s drakem z dnes již zbořeného Melantrichova domu v Praze z doby před polovinou 14. století.

Svatý Jiří je rytířským patronem par excellence, přestože se jeho kult rozvíjel v řecké i v latinské církvi daleko dříve před rozmachem rytířstva. Richard Lví Srdce jej prohlásil svým osobním ochráncem, od r. 1222 je patronem Anglie. Jeho jméno Georgius je odvozeno od řeckého "geos", tj. země. Jiří je někdo, kdo zachází se zemí. Nejznámější stavbou zasvěcenou tomuto světci u nás je rotunda sv. Jiří na Řípu. Příznačnější spojení s českou zemí bychom hledali těžko. Nejstarší český klášter na Pražském hradě nese také jeho patronicium. Ale pojďme ještě k té zemi. Drak je v mytologii synonymum hada a obojí společně je napříč časem, prostorem a civilizacemi symbolem chtonických, tj. podzemních sil. Pokud hadovitá obluda bydlí ve vodě, je obecně principem chaosu (egyptský Apos, sumerská Tiamat, biblický Leviatan). Moderní geomantie zná pojem "dračí žíla", což se plete s dračími (jang) a tygřími (jing) proudy ve Feng Šuej, ale tady nejde o polaritu. Pozor, také nezaměňovat s geopatogenními zónami nebo "ley lines". I když to druhé jmenované může být blízko. Badatel a krajinářský fotograf Alfred Watkins si kolem r. 1921 povšiml, že důležité archeologické a kultovní lokality v Anglii leží na přímkách. Kostely, mohyly, hradiště a rondely viděl navlečené jako korálky na niti na přímce napříč krajinou. Své závěry publikoval v r. 1922 v knize Early British Trackwayszejména pak v r. 1925 v díle The Old Straight Track. Ano, je mi jasné, že pokud položíte pravítko do mapy, nějaké linie najdete vždycky. Ale pojďme připustit, že na těch leys něco je. Naši předci totiž byli ve vnímání krajiny mnohem pozornější než my, a tak zjevné by mohlo kopírovat skryté – ale nemusí. Sám Watkins ley lines nepřisuzoval žádný ezoterický význam, pro něj to byly staré obchodní či ceremoniální cesty a vnímal je čistě krajinářsky. A tak zatímco ley lines můžeme vnímat jako krajinné uspořádání na povrchu, geomantické dračí žíly by měly pod povrchem distribuovat energii v krajině. V analogii k lidskému tělu si je můžeme představit jako meridiány v čínské medicíně. Na těchto meridiánech se nacházejí akupunkturní body, kde lze tok energie usměrňovat či odstraňovat blokace. Představte si v duchu proud energie a do něj zapíchnutou jehličku. Vidíte to kopí, jak přišpendlilo draka k zemi? Georgius je přeci ten, kdo umí zacházet se zemí…. Líbí se mi představa, že místa zasvěcená sv. Jiří jsou takovými akupunkturními body krajiny, na kterých máme možnost proniknout k silám proudícím jinak bez povšimnutí pod našima nohama.

Ale zpět k legendě a hlavně k ilustračnímu obrázku, který je z jindřichohradeckého cyklu. Chtěla jsem původně psát o sv. Jiřím jako symbolu odvahy a statečnosti. Jiří přece zabil draka. Nakonec. Ona totiž obluda bydlela u jezera, kam jí vystrašení lidé nosili žrádlo, aby neškodila. I tu princeznu jí tam přivedli. Jiří draka nejdříve vážně zranil a takto oslabené zvíře měla princezna na smyčce svého pásu odvést do města, kde teprve proti slibu, že se všichni obyvatelé dají pokřtít, Jiří draka definitivně zabil. Trochu nátlak, že? V české passionálové legendě O svatém Jiřím k této scéně čteme: "Tehda sv. Jiří na kuoň vsěda, svatým sě křížem požehnav Bohu sě poručiv rytieřsky své kopie podvrh na jěščera hnal a jemu kopím hrdlo prohnal. A inhed ozřěv sě královně řekl: 'Zvrz svuoj pás na hrdlo jěščerovi, a nic sě neboj, povediž jej do města'. A když jej vedla, an jako ovcě pitomá jde, k městu povede". Takže zatímco Jiří jede na draka v pancíři a s kopím, zraněnou bestii šílenou bolestí si do města odvede na pásku slabá žena. Jiří jí kryje záda a bestii ještě využije k propagandě. To už není taková romantika jako Bajaja.

Přemýšlím, jaké poučení plyne z příběhu v tomto světle. Že přemoci draka je týmová práce? Možná ano. Žena je opásána silou, díky které může držet draka na uzdě. I když první a poslední ránu musí dát rytíř sám. Takže o té statečnosti to nakonec být může. Prokázali jí oba.

Moderní pohádka Legenda o Jiřím a drakovi (2004) končí pro změnu tím, že Jiří kriticky ohrožený živočišný druh nakonec ušetří. Obecně nemám tyhle významové posuny ráda, ale pro tentokrát se ho sama dopustím směrem k otázce, co je větší hrdinství – bojovat se svým stínem (drakem) nebo ho přijmout? Přijmout se teď a tady a akceptovat i svou slabost, své potřeby či kapičku sobectví? Freddie Mercury zpívá: "Fairy tales of yesterday will grow but never die". V uplynulém roce až dvou řada lidí kolem mě revidovala své pohádky. U žen nejčastěji vzalo za své "a žili spolu šťastně až do smrti", u mužů se to týkalo i práce. A ne, nebyla to vždycky krize středního věku. Vedou svého draka na provázku s hlavou vztyčenou. Slevit ze svého dokonalého já ve prospěch autentického já není zrada svědomí, je to manažerské rozhodnutí. V průběhu života firmy jsme zvyklí revidovat firemní cíle, náplň práce nebo uvádět v soulad často protichůdné potřeby jednotlivých oddělení. A ve vlastním životě? Co pro mě bylo dobré ve dvaceti nemusí být dobré ve čtyřiceti. Jestli dilema stojí tak, že "buď budu šťastný, nebo…" je něco špatně. Je čas na revizi, protože nějaká představa o sobě samém přestala fungovat. Win – win řešení existuje. Win – win řešení je zachránit princeznu a ještě obrátit jedno městečko na víru.

Najděte si tiché místo (neměl by na něm chybět strom, kámen nebo tekoucí voda) a přemýšlejte o těch třech. O Jiřím, princezně a jejich společném drakovi. O jeho statečnosti to rozetnout a její odvaze draka převzít. Vést opatrně ten stín na opasku své síly, dokud bude třeba. I kdyby to bylo jen kousek. Nebo vezměte do ruky čerstvý proutek a můžete hledat dračí žíly, zvodnělé zlomy či ukryté poklady 😊 Ať už je drak symbolem čehokoli, sv. Jiří nám dodává odvahu k činu.