Obětní kámen a záhadné borovice na Smrkovci

06.09.2017

V posledních letech jezdím do Českého ráje v podstatě pravidelně - jedna parta kamarádů mě vytáhne v červnu na Branžež a druhá parta na Valečov kolem Vánoc. Obě roční období mají své kouzlo. Letos jsme kvůli zavřené restauraci Na krásné vyhlídce za pochodu změnili trasu výletu a já se tak poprvé dostala na Obětní kámen. Nění to nějaké ukryté trampské místečko, ale skalní útvar, ke kterému se pohodlně dostanete po modré turistické značce ( odbočka).

Na oprýskané tabulce se dočteme, že se jedná o " dvě pískovcové polojeskyně s kusy hrubých model". Samotný kámen zvaný Obětní stojí na plochém hřbetu jedné skalky. Evidentně je opracovaný. Kdy a kým se neví, teorií je několik. Od prastarého původu  (mladší doba bronzová, blízkost vrchu Mužský) až po stáří sotva pár staletí ( nedokončený mlýnský kámen). Někdo by možná vzpomněl i driudy, protože keltománie zdaleka neskončila. Kde chybí data, může fantazie pracovat naplno. A je to možná dobře, vždyť je příjemné, nechat se lechtat tajemnem. Možná, že místo si nějakým způsobem přivlastnila i víc nez jedna kultura lidí, pohybujících se Českým rájem řekněme od mezolitu.

Když vzpomínám tady doma u počítače na Obětní kámen, vidím v duchu odlesněnou krajinu na konci doby bronzové, krajinu tou dobou poměrně hustě osídlenou. Není to sem daleko z nějakého stálého sídla, kámen je orientován západně či jihozápadně. Vídím muže, jak se vrací domů, přes rameno přehozené dva ulovené zajíce a v pytlíku  u opasku hrst lískových oříšků. Teď sedí opřený o vyhřátou skálu, tvář natočenou ke slunci, pozoruje krajinu pod sebou, kouř stoupající ze vzdálených ohnišť. Myslí na to, jaká bude letos zima a je vděčný za úspěšný lov. Spiritualita nemusí být velkolepá.

" V pískovcových krajiných Středo- a Jihozápadu jsem se několikrát setkal s jemně upravenými skalisky. Dvěma či třemi údery je kámen upraven tak, aby se na něm dalo lépe sedět. V některých případech pod kamenem nalezneme úštěpy po výrobě kamenných nástrojů. Tato místa mají daleký výhled, bývají v krásné krajině a k usazení lákají i nás evropské cizince. Indiáni podobně jako lidé evropského pravěku ve svých obydlích buď přečkávali zimu, anebo v nich jenom přespávali. Krajina jim byla nejvlastnějším domovem a zařizovali si v ní drobná místa, asi ta jako my si pořizujeme do "obýváku" sedací soupravu" ( V. Cílek, Indiánská lovecká sedátka, in: Co se děje se světem, Portál 2016)

Kromě výhledu toto místo nabízelo i určitou orchranu před nepřízní počasí (skalní převisy), která člověka mohla v krajině zastihnout. Co přesně autor cedulky myslel termínem "kusy hrubých model" nevím - zda jen kámen sám nebo ještě něco. Na sklace pod Obětním kamenem je vyrytá malá hvězdička. Pravděpodobně se jená o drobný vandalismus typu " byl jsem tu". Tady ale člověka napadnou i další souvislosti - hvěžda je osmicípá, tolik je hlavních svátků v pohanském kole roku. Možná, kdybych přišla v jiný čas, našla bych u kamene malou obětinu - polní kvítka, svazek obilí, pírko... Číslo osm má bohatou symboliku, osmicípá hvězda je symbolem Panny Marie ( Marie jako stella maris) i jiných ženských bohyň (Venuše, Ištar) a jen si zkuste zadat do vyhledávače slova osm-hvězda-santini. Osmička je velké číslo a tady ne mě kouká z kamene a jehličí. Možná náhoda a možná ne.

Obětní kámen je nevelké místo, žádné shromaždiště. Není nejvyšším bodem ani součástí nějaké dramatické scenérie. trochu se krčí, záda mu kryjí vyšší skalky a zmíněné převisy, vše dnes zarostlé borovým lesem. Když jsme u těch borovic - kamarád, který ten den šel jinou trasu mi večer u ohně povídá: " A všimla sis těch divných borovic u kamene? Větvičky s jehličím jim rostou přímo z kmene a jehlice jsou po třech!" Připouštím, že stromy reagují na energii místa všelijak a zní to lákavě, přesto nejdřív zkusím botanický klíč a hle! Žádná záhada se nekoná - jedná se o několik exemplářů borovice tuhé. Kamarádovi to píšu v SMS. Je to jako brát dítěti bombon.  Kouzlu místa to ovšem neubírá. Když budete mít cestu okolo, stavte se a obětujte - kvítek nebo jen myšlenku.