Osmý příchod syna

15.02.2018

Valentýnský večer jsem letos strávila s Tomášem Součkem, protože manžel nebyl doma. Tomáš je hlavní postava nové knihy Petra Hrocha Bindera Osmý příchod syna, takže řeč je o pěkném večeru nad knihou, nikoli o manželské krizi. Dočíst ji na Valentýna bylo příznačné, protože Osmý příchod je více o lásce a méně o světonázoru -  v porovnání s předchozí knihou Byl jsem nechtěné dítě beze jména. Co naopak mají obě knihy společné je podobnost s autorovým životem, která není čistě náhodná.  Zatímco v předchozím případě autor fabulovat musel, protože k době před svým narozením neměl dost očitých svědectví, tentokrát fabulovat chtěl. Osmý příchod je tak směsice autobiografie a autocenzury. Z ich-formy se také posouváme pro jistotu do vyprávění ve 3. osobě.  Věřím, že řada dívek a žen si knihu koupí jen proto, aby zjistila, co o nich prosáklo do tiskařské černě. A nejméně jedna z nich si to za rámeček nedá.

Když bych měla děj shrnout v kostce, je to příběh o tom, jak prvních dvacet let jeho dospělosti stálo za prd, pak potkal pravou lásku, život zapadl do těch správných kolejí a teď už to bude jen lepší. A pak pohřeb, kterým to ovšem nekončí. Takhle úplně jednoduché to samozřejmě není, ale skoro. Přijde jeden syn osmkrát nebo má hlavní postava osm synů?
Tomáš je citlivý chlapec s hlavou plnou plánů, na prahu dospělosti. Jenže partnerka otěhotní, parní lokomotiva – tchyně mladým nedá šanci, útěk na vojnu, do práce…  „A tehdy poprvé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.“ Jenže nebylo. Druhé manželství, od počátku podivné končí zhrzeným pocitem. Následuje etapa „ nebudu do toho míchat city, budu si jen užívat“ (viděli jste film Bestiář?) kdy mladý a úspěšný podnikatel konzumuje, co mu život do cesty postaví, žasne nad jednoduchostí lovu a ženskou erotickou nenasytností. To je poměrně vtipná část celé knihy. Samozřejmě tenhle životní styl nejde donekonečna, dostaví se určitý pocit nenaplnění. A zde, kousek za půlkou knihy i života, přichází happy end. Pravá láska, rodinný přístav. Co dál? No přece žili spolu šťastně až do smrti. Veselé rodinné historky, smíření s minulostí, vize budoucnosti a pohřeb. A dokonce ani to ještě není konec. Nestandardně časově položený prolog už vám ale nevyzradím.
Nevím, jestli je to tím Valentýnem, ale mě to přišlo jako docela romantické čtení. Kterak láska a víra uzdravily jednoho proutníka tím, že zahojily staré rány. Ať ti ten život klapne, jak sis naplánoval, Tomáši Součku!
Proč ještě si knížku přečíst? Zajímavá časová linka, pohled do světa pražského byznysu před ekonomickou krizí, ochota dělat si legraci sám ze sebe i odvaha pomyslet na vlastní pohřeb. No a pak troška té pikantérie, že. Ovšem jména zainteresovaných dam jsou šifrována ( Binder není Štaidl) …. ale ne zas tak neprůstřelně. I když se kniha jmenuje Osmý příchod syna, je hlavně o ženách. Vedlejší mužské (dospělé) postavy jsou kromě osoby vypravěče redukovány na naprosté minimum, jednu dvě věty. Je to svět manželek, matek, milenek a tchýní, ve kterém je Tomáš střídavě lovcem, obětí i zachráněným. Tomáš cítí, že v takovém světě nemůže být prorokem a pro tento jediný moment vystoupí se svým sdělením z ženského kruhu ven.