Sv. Jan Křtitel Na poušti

14.08.2017

Plavili jsme se v květnu po Orlické přehradě ve vypůjčeném hausbótu kam nám vyměřený čas a benzín dovoli. Více méně náhodně jsme jako bod obratu zvolili zátoku pod kostelem sv. Jana Křtitele ( územně spadá pod Albrechtice nad Vltavou). Vylezeme na kopec, rozhlédneme se, slezeme dolů a poplujeme. Takový byl plán.  Vyškrábali jsme se na kopec a kostelík nás okouzlil. Raně gotická stavba ze 13. století byla postavena stejnými kameníky jako cca 16km vzdálený hrad Zvíkov. Kostelík se hřbitovem obehnaný vysokou zdí stojí na ostrohu nad soutokem Chřešťovického potoka a Vltavy. Ani nás nepřekvapuje, že by tu někde mělo být hradiště. Kostel je osamocený, chráněný velikým dubem, v dohledu žádné stavení - i silnice tu končí.

Protože máme chuť projít se trochu víc, jdeme ještě do nedalekých Chřešťovic, kde by měl být barokní zámeček. Zatlučený a toho času soukromým majitelem k prodeji opět nabízený zámek tu je, obklopený budovami bývalého velkostatku. Původní pozdně gotická tvrz byla v průběhu časů  přestavěna nejprve renesančně a pak barokně. V obci je dále kaple sv. Anny, která si zahrála ve filmu Stříbrný vítr, několik krásných selských stavení a budova bývalé školy, kde je dnes knihovna, poštovna a koloniál, ve kterém nám paní prodavačka udělala výborné laté. Na nástěnce jsem se dočetla o historii obce a mimo jiné i to, že kostel sv. Jana Křtitele stojí na místě původního hradiště - a rázem to do sebe zapadlo!

Kostelík s přídomkem " na poušti" vzdálený od obce 1,5 km vyrostl na místě pohanského kradiště ze střední doby bronzové. Musem to být kdysi impozantní pohled - možná až 80m nad vodní hladinou, kolem příkré srázy, jediný přístup pro obléhatele po úzké šíji chráněné dvojitými valy! Hradiště zaujímalo plochu 2ha, v jeho střední části dnes stojí kostel. Archeologický průzkum zachytil osídlení i z pozdní doby bronzové, doby halštatské a raného středověku. Kostrový hrob z 12. stol. ukazuje, že kamenný kostel měl nějakého předchůzce a pohřbívalo se zde. Kdysi pohanské místo bylo zabráno ve jménu nového boha.

Cestou zpět k Vltavě jdeme pátrat po zachovalých valech v okolí kostela. Nemusíme moc hledat, za hřbitovní zdí směrem k vodě jsou terénní úpravy očividné. Jak jsme si jich mohli nevšimnout, když jsme se drápali nahoru? Prostě slepota neznalých. Bohužel nacházím i stopy po amatérském prokopávání. V jedné takové jámě stačí jen odhrnout lesní hrabanku a vidím materiál, z kterého byl val navršen.