Zahrada na Hoře Olivetské

Tento text jsem si mohla schovat a publikovat ho o Velikonocích. Časově se totiž váže k Zelenému čtvrtku, ale vlastně to není důležité. Je to text o zahradě, úzkosti a o tom, že každý má někdy strach. Je jedno jak silní se zdáte. 

Olivová nebo také Olivetská hora je kromě Siónu jediná hora, která je v synoptických evangeliích uváděna jménem. Ježíš na ní rozmlouval s učedníky, je odtud krásný výhled na Chrám. V Lukášově evangeliu dokonce čteme, že "ve dnech učil v chrámě, na noci odcházel na horu nazývanou Olivová (a) nocoval (tam)." (Lk 21: 29-38). Nezůstával na noc ve městě, chtěl ticho a klid Olivové hory s jejími jeskyněmi, stromy a vypasenou nízkou travou. Být chvíli stranou intrik i obdivu, být sám sebou a ne Mesiášem.

Na západní straně hory leží zahrada Getsemany, což v aramejštině značí olivový lis. Podle tradice se do ní odebral Ježíš s učedníky po poslední společné večeři. Je noc a zahrada tiše dýchá. Všechno snad už bylo řečeno, teď bude jen čekat. Ví, že si pro něj ráno přijdou. V Lukášovi dále čteme: "Vyšel a odebral se podle (svého) zvyku na Olivovou horu a učedníci ho následovali... sám se od nich vzdálil, asi co by kamenem dohodil, poklekl a modlil se: Otče, jestli chceš, odejmi tento kalich ode mě; avšak ne má vůle, ale tvá ať se stane. Pak se mu zjevil anděl z nebe a posiloval ho. A octnul se v úzkosti a modlil se (ještě) vroucněji; a jeho pot byl jako kapky krve stékající na zem. Potom vstal od modlitby, přišel k učedníkům a nalezl je, jak zármutkem usnuli. A řekl jim: Jak (můžete) spát?"

Boží syn ví, že je na to sám. Že se o svůj úděl nemá s kým rozdělit. Že to nikdo nemůže pochopit. Nabádá učedníky, aby se modlili také. Aby zůstali vzhůru s ním. Stejnou cestou, kterou on chodívá z města na Olivovou horu, utíkal dávno před ním král David z Jeruzaléma před Abšalómem. Mohl by i on? Ne, není vyhnutí. Nebo? Jde se modlit stranou sám. Bojí se bolestivé a potupné smrti, několikahodinové agónie. Prosí, jestli jde celé jeho působení na zemi završit nějak jinak, ať to nemusí podstupovat. Ale jestli to nejde... Anděl mu nepřinesl dobré zprávy. Ježíš se "ocitá v úzkosti", po zádech mu stéká pot. Ví, že mu zbývá pár hodin do svítání. Na spánek není pomyšlení. Co ještě nestihl učedníkům říci? Vrací se k nim, ale přátelé po večeři s plnými bříšky usnuli. Mezi nimi i zrádce. Pln úzkosti je budí: jak můžete teď spát? Na svůj vnitřní boj jsme prostě sami.

Pro mě je scéna z Getsemanské zahrady nejsilnějším místem Nového zákona. Ukazuje, že pochybovat, zakolísat a bát se je přirozené a lidské. Bez ohledu na to, jak silní jinak jsme.   

(6384) Ram Adonai - Getsemane - YouTube 

P.S. foto moje, ale jen ilustrační. Tato zahrada v poušti je klášter sv. Kateřiny na Sinaji