Zahrada

Knihy Václava Cílka čtu od r. 2002 kdy jsem od táty dostala jeho Krajiny vnitřní a vnější ( nakl. Dokořán, 2002). Na obálce byl Bezděz, pro první část mého života naprosto klíčové místo - tak jsem si ji vzala a začetla se. Měla jsem jí s sebou i v autobuse cestou na přijímací zkoušky na VŠ v Ústí nad Labem, kam jsem se hlásila na ochranu životního prostředí.  Krajinou od Lovosic do Ústí jsem jela poprvé v životě a pohled na Portu Bohemicu se mi otevřel právě ve chvíli, kdy jsem o ní četla v Cílkově knize. Až magická koincidience. Brala jsem to jako dobré znamení. Dostala jsem se na všechny tři obory, kam jsem se hlásila a nedokončilav ani jeden - kvůli svému přesvědčení, že nezvládnu matiku, jsem zběhla hned v prvním semestru. Měla jsem ve zvyku vzdávat se lehce. Cílkovy knihy mi ale zůstaly.

Tohle nejsem já, kterak čtu něco dalšího od Václava Cílka, to je moje čersvě dospělá maminka na zahradě naší chaty. O zahradách je totiž první část jeho knihy Co se děje se světem s podtitulem Kniha malých dobrodiní v časech veliké proměny země. Stručně, ale s velkým horizontálním i časově vertikálním záběrem projdeme jejich historii a skončíme na těch našich zahrádkách, kde práce s hlínou a rostlinami nám přináší útěchu a kontrastuje s mnohdy až virtuální existencí v technickém světě. Čas půdy a vegetace nejde uspěchat ani ošálit a co si neuděláte fakt nemáte. I já jsem musela k lásce k zahradě postupně dorůst. Jako dítě jsem nenáviděla pletí (zejména jahod), teď mě naplňuje zvláštní radostí. Je to psychohygiena promítnutá na vnější svět - odstraňuji přebujelé, dusící a do záhonu nepatřící plevel a tím ulevuji i sobě. Podle maminky samozřejmě pořád nedělám dost a má pravdu - entropie si bere naši zahradu zpět, protože přeci jen už to není jako před třiceti lety, kdy na chatu jezdily tři generace každý víkend, na celou dovolenou a důchod. V mém time managementu tak stojí velkými písmeny VÍC ZAHRADY.

Městské komunitní zahrádky nebo jen truhlíky s rajčaty a bazalkou na ktedajém balkóně ukazují, že i bez vlastní půdy je v nás touha po kontaktu s hlínou, s hmotou, se skutečným světem a globalizovaná nabídka supermarketů nás neuspokojí. Radost z práce - zažíváte ji ještě? Radost z toho, že díky vaší péči něco prospívá... s dětmi je to podobné, jen na výsledky se čeká výrazně déle. Zato vlastní salát máte už za pár týdnů.

Téma půdy a zahrady se v knize dostává do kontextu literarury ( Vergilius, Hesiodos, Kafka), malířství (impresionismus), ekologie (půdní eroze v indiánských rezervacích, ve středomoří), sociologie a politiky ( zaměstnanost, potravinová soběstačnost), klimatologie  atd. Já zde vytáhla jen střípek. Prostě radost číst a promýšlet.