Z vernisáže tento týden jsem si odnesla ještě jeden obrázek druhé kamarádky malířky – obrázek malého prince ve hvězdách, s liškou i růží. Nemusíte mít doktorát, aby vám bylo jasné, že malý princ není kniha pro děti ani o dětech. Je o nás dospělých, o promarněných životech, o správné orientaci a pokojné smrti. Taky o přátelství s malou liškou. Není...
Včera jsem si z výstavy amatérské malířky odnesla domů obrázek, akvarel, který je tady na fotce. Líbila se mi ta síla, nespoutanost, která žene koně vpřed. Líbilo se mi, že jsou dva, bok po boku jako pár. Pak jsem si vzpomněla na kamaráda, který se koní bojí. Co v jejich energii nás může znepokojovat? Možná se odpověď skrývá v refrénu...
Ve starším článku tady na blogu (Archanděl Anubis) jsem už jednou naťukla, jak se náboženské představy raně křesťanských pouštních otců nechaly inspirovat egyptskou spiritualitou skalních hrobek. Teď chci poukázat na jinou vizuální paralelu, jejíž kořeny vyrůstají snad z ještě větší hloubky...
Chiron/ Cheirón je malá excentrická planetka objevená teprve r. 1977. V astrologii je archetypem zranění i léčení. Proč? Protože má jméno po kentaurovi z řecké mytologie Cheirónovi. Dovolte malé mytologické okénko: Cheirón byl moudrý, zralý léčitel. Učil a cvičil takové muže, jako byl Herákles, Achilles, Patrokles, Iáson, Théseus, léčitelskému...
Nechci psát recenzi knihy, to byste našli osobu jistě povolanější. Tak řekněme že to budou výpisky z četby plus pár vlastních postřehů. Protože i když jsou mytologie a symboly součástí mého školního vzdělání, hlubině psychologický úhel pohledu mi přinesl několik aha! momentů. Třeba jak falešná je pýcha mého rozumu. Jsme racionální bytosti (někteří...
Pot-au-feu, doslova "hrnec na ohni" je název tradičního francouzského pokrmu z pomalu vařeného masa a také jeden z distribučních názvů filmu, který šel u nás do kin jako Umění jíst a milovat (2023). Článek jsem měla rozepsaný už od shlédnutí filmu v březnu, ale evidentně jsem potřebovala nechat myšlenky rozležet jako svíčkovou. No, stejně vznikl...
O dvorské lyrice a epice jsem se už trochu rozepsala ve starších článcích zde na blogu (Rytířská láska z 23.11.2021 a Platonická láska z 14.10.2022), ale jak vidno, téma se už zase cpe zadními vrátky na klávesnici. Když jsem psala předchozí pojednání, narážela jsem opakovaně na knihu Denise de Rougemonta Západ a láska. Konečně se mi dostala do...
Jeden kamarád mi v rámci diskuse o škodlivosti církve říkal, že v gotickém kostele jsou proto tak velká okna, aby si člověk připadal malý. Že je to forma duchovního ponížení a útlaku. Nemohu souhlasit. Dnes si ani nedovedeme představit, jak povznášející muselo být vstoupit do kostela, který je zaplaven světlem z mnoha velkých oken a rozžatých...
Po delší době tu mám výletové okénko. O letošní noci kostelů jsem s kamarády zavítala do románského kostelíka sv. Jakuba v Rovné ve Středočeském kraji. V r. 1944 byly pod omítkou objeveny unikátní románské malby. Chtěla jsem je vidět na vlastní oči (i když fotky z katalogu jsou mnohdy z lepšího úhlu), ale hlavně nechat na sebe promluvit místo a...
V předchozím článku jsem v Duně viděla jej její beznadějnost. Dnes mě kamarádka prostou větou "Dočetla jsem Zelenou tvář od G. Meyrinka. Nádherný příběh s hlubokým obsahem" inspirovala k tomu podívat se na filmovou Dunu jako na iniciační román. Samozřejmě temný, tedy takový, jaké psal i Meyrink. Můj pohled na nejočekávanější film letošního roku to...